Jugoslávie
Jugoslávie
-
Oficiální název česky:
Svazová republika Jugoslávie -
Oficiální název srbsky:
Savezna Republika Jugoslavia -
Státní zřízení:
pluralitní federativní republika s dvoukomorovým parlamentem -
Administrativní členění:
2 republiky: Srbsko (2 autonomní provincie: Kosovo a Metohia, Vojvodina) a Černá hora -
Úřední jazyk:
Srbochorvatština -
Hlavní město:
Bělehrad (1 170 000 obyvatel, 1994) -
Měnová jednotka:
1 nový dinár (DIN) = 100 para -
Počet obyvatel:
asi 10 500 000 (z roku 1994) -
Rozloha:
102 173 km2 -
Hustota zalidnění:
103 obyvatel/km2
Srbsko
-
Název republiky:
Srbsko -
Hlavní město:
Bělehrad -
Rozloha:
88 961 km2 -
Nejvyšší hora:
Daravica (2656 m. n. m.) -
Počet obyvatel:
Asi 10 000 000
Černá Hora
-
Název republiky:
Černá Hora -
Hlavní město:
Podgorica (dříve Titograd) -
Rozloha:
13 812 km2 -
Nejvyšší hora:
Durmitor (2522 m. n. m.) -
Počet obyvatel:
Asi 660 000
Vymezení státu
Jugoslávie leží v jižní Evropě na Balkánském poloostrově. Skládá se ze dvou republik, a to Černé Hory a Srbska. Srbsko je složeno ze dvou autonomních provincií (Kosovo a Metohia; Vojvodina).
Sousedí se sedmi státy: na jihu s Albánií a Makedonií, na východě s Bulharskem a Rumunskem, na severu s Maďarskem a na západu s Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou. Má přístup k moři. Na jihu ji omývá Jaderské moře.
Přírodní poměry
Pobřeží není moc členité. Moře se s Jugoslávií stýká jen v malém úseku (narozdíl od Chorvatska a Albánie). Nemá žádné významnější poloostrovy a ostrovy.
Srbsko
Srbsko je převážně hornaté. Celé území Vojvodiny vyplňuje Panonská níži na. Řeka Morava tvoří komunikační osu Srbska. Na západě od Moravy se nachází pohoří - převážně krasové Dinárské soustavy. Na jihozápadě při hranicích s Kosovem je pohoří Kopronik. Dosahuje výšek kolem 2 000 m. n. m. Výběžek nejdivočejších hor Balkánu, pohoří Prokletije s nejvyšší horou Daranica (2656 m. n. m.) a přibližně stejně vysoká Šar Planina na jihu, omezují Kosovo. Vnitrozemí Kosova tvoří plošina Kosovo polje a kotlina Metohije odvodňovaná Bílou Drinou do Albánie. V Srbsku se také nachází výběžky jižních Karpat, Staré Planiny a Irácké soustavy, které jsou vysoké převážně 1000 - 2000 metrů nad mořem Podnebí v Srbsku je mírné kontinentální s mírnými zimami a horkými léty.
Černá Hora
V Černé Hoře se nachází vápencová pohoří a krasové nížiny (polje) Dinárské soustavy. Nejvyšší je masiv Durmitor. Dále je zde pohoří Prokletije (na hranicích s Albánií). Kaňony řek jsou zde hluboké. Léta jsou suchá a horká, zimy vlhké a mírné. Některá místa Černé Hory patří mezi nejdeštivější na světě (až 4 000 srážek ročně).
Hlavní řekou je evropský veletok Dunaj (ve srbochorvatštině Dunav). Její nejvýznamnější přítoky jsou zleva Tisa a zprava Sáva a Morava. Další významné řeky jsou například Tamiš, Pek, Mlava, Crni Timok, Beli Timok, Zapadna Morava a Juž. Morava (jejich soutokem - Vel. Morava), Ibar, Moravica, Toplica, Jablanica, Geotina, Tara, Zeta, Beli Drin, Drina. Četná jsou také jezera. Největší je Skadarské (391 km2, nachází se na hranici s Albánií).
Podnebí je mírně teplé se slabě kontinentálními rysy. Jihozápad je bohatý na srážky (až 4 500 mm ročně). Podunajská nížina má stepní vegetaci. V horách jsou hlavně dubové, bukové, smíšené a smrkové lesy.
Historie
Srbsko
Národ Srbů je slovanského původu. Na Balkáně se usadili již v průběhu 6. století našeho letopočtu. Byli rozděleni do soupeřících kmenů. Do 13. století je ovládali cizí říše (převážně bulharská a byzantská). Na většině Srbů je stále ještě dnes znatelný vliv Byzance - většina jich je v pravoslavné církvi (tím se liší od bosenských muslimů a katolických Chorvatů). Po úpadku Byzance se Srbům za krále Štěpána (1308 - 1355) povedlo poměrně rychle ovládnout celý Balkán. Později však narazili na expanzi Turků. V roce 1389 se Srbsko stalo po porážce na Kosově poli ("pole černých ptáků") státem osmanské říše. Roku 1537 plně převzali vládu nad Srbskem. Srbsko bojovalo nadále s Turky partyzánsky.
Roku 1817 se Srbsko stalo autonomním knížetstvím. Ale úplnou samostatnost získalo až roku 1878 díky Berlínské dohodě (ukončila rusko-tureckou válku).
Roku 1918 napomáhalo Srbsko vzniku Jugoslávii (do roku 1929 zv. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců). V čele monarchie stál v roce 1921 král Alexandr (1888 - 1934) z dynastie Karadjordjevičů. Po druhé světové válce se Srbsko stalo součástí Jugoslávské federace. Jeho roli se snažil posílit Svobodan Miloševič (* 1941). Roku 1989 byl vedoucí představitel Srbska. V roce 1990 byla vyhlášena nová ústava, odstraněn přívlastek socialistická a zrušena autonomie Vojvodiny a Kosova, kde to vedlo ke krvavému potlačení odporu Albánců.
Černá Hora
Černá Hora byla osídlena již Řeky a Římany. Dlouho byla tato hornatá země nedobytnou pevností. Také nebyla nikdy zcela obsazena Turky.
Ve 12. století Srbové obsadili část knížectví Zeta. V 15. století se kvůli Benátčanům Černohorci stáhli do divokých Černých hor při pobřeží Jadranu. Novým centrem státu, kterému od 1516 vládla knížata a vladykové, se stala Cetinje. Do roku 1697 byli voleni lidovým shromážděním. 1697 - 1918 byla Černá Hora součást Jugoslávie. Vládnoucí dynastie byla Petrovič-Njegošů. Kvůli 200 letům války s Turky a Albánci byli Černohorci velice militaristická společnost.
Jeden z nejúspěšnějších černohorských vojenských velitelů byl biskup Petr I. zvaný Vladyka (1747 - 1830). Podařilo se mu úspěšnými vojenskými taženími proti Benátčanům a Albáncům zdvojnásobit rozlohu země.
Velmi důležitou událostí pro Černohorce byl Berlínský kongres v roce 1878. Přiznal jí další území a uznal její nezávislost.
V roce 1916 byla země za 1. světové války dobyta rakousko - uherskou armádou, hned ale obsazena armádou srbskou. V roce 1919 byla země formálně připojena k Srbsku a panovnický rod byl nahrazen srbským.
Jugoslávie
23. 11. 1918 bylo vyhlášeno Království SHS, roku 1929 Jugoslávie. Ta byla později členem malé dohody. 6. - 17. 4. byla páchána na Jugoslávii nacistickým Německem agrese. V Chorvatsku byl vytvořen ustašovský stát. Srbsko bylo okupováno. V odbojovém hnutí postupně začali dominovat komunisté. V jejich čele stál J. B. Tito. Roku 1945 byla vyhlášená lidová a federativní republika. Od konce šedesátých let se projevovala národnostní nesnášenlivost, která narůstala zejména po Titově smrti. Po volbách v roce 1990 ztratila komunistická Jugoslávie monopolní postavení, ale zároveň se projevily nacionalistické tendence. V roce 1991 se bývalá Jugoslávie rozpadla na dnešní Jugoslávii, Chorvatsko, Slovinsko, Bosnu a Hercegovinu, Makedonii. Svazová republika Jugoslávie byla vyhlášena 27. 4. 1992 za účasti Srbska a Černé Hory.
Potom Jugoslávie zahájila boje na území Chorvatska, Slovinska, Bosny a Hercegoviny. Válka v Bosně a Chorvatsku trvala do roku 1995.
Politické poměry
Jugoslávie je dnes nezávislý stát. Hlavou státu je prezident. Ten je volený Skupštinou na čtyři roky. Funkci může zastávat pouze jedno volební období. Zákonodárným orgánem je dvoukomorová Skupština. Tvoří ji Rada občanů a Rada republik. Rada občanů má 138 poslanců (108 ze Srbska a 30 z Černé Hory). Jsou voleni na 4 roky podle kombinovaného většinového systému a systému poměrného zastoupení. Rada republik má 40 poslanců (20 za každou republiku). Jsou voleni poslanci republikových parlamentů.. Parlamentním republikovým stranám připadá v Radě republik počet křesel úměrný jejich dosavadnímu zastoupení v republikovém parlamentu. Výkonným orgánem je svazová vláda. Tu schvaluje na čtyřleté období Svazová skupština.
Hospodářství
Srbsko
Nezaměstnanost je tu poměrně vysoká. Kvete zde černý a mezinárodní ilegální obchod. Panonská nížina bývala dříve obilnicí Jugoslávie.
Pěstuje se zde hlavně kukuřice, pšenice, cukrová řepa a krmivo pro chov prasat; dále vinná réva, zelenina, ovoce (hlavně švestky), slunečnice a tabák. Chovají se zde ovce, skot a drůbež.
Srbsko má určité zásoby hnědého uhlí. To je také hlavní energetický zdroj. Ve Vojvodině se nachází i ropa a zemní plyn. Kvůli embargu, které poznamenalo silně celou Jugoslávii, je zde nedostatek pohonných hmot. Dále se zde těží bauxit, rudy mědi, olova, zinku, chromu, antimonu, stříbra a magnezitu.
Základem průmyslu je černá a barevná metalurgie. Zpracovává se hlavně měď. Strojírenství je orientováno na produkci automobilů (Kragujevac), traktorů (Kruševac) a zemědělských strojů (Sabotica, Niš).
Dále je zde průmysl také orientován na těžkou chemii, petrochemii (rafinerie v Pancevu), umělá hnojiva a spotřební elektroniku (Bělehrad). Většina výrobních kapacit je buď mimo provoz, nebo na minimální výkon.
Černá Hora
Hospodářství Černé Hory patří v rámci bývalé Jugoslávie k nejzaostalejším. Plynuly sem zahraniční investice (byla vybudována ocelárna a několik hydroelektráren - největší v Mratinje na řece Piva (hráz je vysoká 200 metrů)).
Nachází se zde významná ložiska bauxitu. Těží se zde však i polymetalické rudy.
Průmysl je zde orientován především na hutnictví barevných kovů, stavbu lodí a zpracovávání dřeva. Černá Hora je především zemědělská země.
Ze zvířat se zde chovají ovce, kozy a prasata. Ale je tu také rozšířen rybolov. Z rostlin se zde pěstují obilniny, zelenina, ovoce a tabák.
V minulosti byl ve Srbsku důležitý turistický ruch. Do války mezi Srbskem a Chorvatskem turisté rádi jezdili na jadranské pobřeží (Bar, Ulcinj). Ve Srbsku je pouze jedno mezinárodní letiště, a to v hlavním městě Podgorice. Dříve byla postavena trať mezi Bělehradem a přístavem Bar. Jeden z nejlepších přirozených přístavů Evropy je v boce Kotorské. Ten je také základnou jugoslávského vojenského námořnictva.
Zdroje
- Encyklopedie Diderot, kolektiv autorů, Nakladatelský dům OP, 1997
- Zeměpis světa, Graham Bateman & Victoria Eganová, Columbus, 1995
- http://www.maturita.cz