Dějiny antikoncepce
Pravěk
Z doby pravěku se z pochopitelných důvodů nedochovaly žádné písemné prameny, a tak nevíme přesně, jaké druhy antikoncepce a jestli vůbec se používaly. Dá se však předpokládat, že buď antikoncepce byla naprosto nežádoucí, protože bylo naopak v zájmu celého rodu mít co nejvíce dětí, nebo se používaly některé přirozené metody, hlavně kojení.
Starověk
V tomto období se odhalila souvislost mezi pohlavním stykem, početím a porodem. Nebylo to však příliš jednoduché, jelikož poslední zmíněná událost následovala 9 měsíců po prvních dvou. Téměř všechny starověké kultury objevily nějaké metody, jak otěhotnění zabránit. Účinek však nebyl vždy zaručen, u mnohých metod nám bude jasné proč.
V Indii převládalo zaříkávání. V Egyptě se vykuřovala pochva (existovalo pro to dokonce speciální zařízení) a používaly se jednoduché pesary z medu a krokodýlího trusu. Dále staří Egypťané roztloukali jádra granátových jablek, která obsahují přírodní estrogen. Kromě toho měla žena také na výběr z jednoduchých tamponů z různých rostlin, které zabíjely spermie. Jako předchůdce dnešního nitroděložního tělíska můžeme považovat kamínky zaváděné do pohlavního ústrojí.
Mimo jiné je zajímavostí, že první historicky doložený gynekolog byl In Dradar Ina, který pracoval u Ramsese III. (1188 – 1157 př.n.l.). Ten jako prevenci proti otěhotnění vytvářel nápoje ze sladkého piva, ostrých koření a sádla. Později se přestěhoval do Babylonie a začal vyrábět šťávu tentokráte ze sladkého dřeva, dále palmové a hroznové víno. Pokud přesto došlo k otěhotnění, prováděl tajně potraty.
Jednou z nejpoužívanějších metod v období starověku i později byl přerušovaný pohlavní styk (coitus interruptus), o němž se můžeme dočíst mimo jiné i v bibli ve Starém zákonu v knize Genesis. Jeho spolehlivost byla ale vždy velmi nízká. Kromě toho, že muž nemusí včas odhadnout blížící ejakulaci, dochází též před samotným výronem k uvolnění tzv. preejakulační tekutiny, též někdy nazývané kapičky lásky.
Od středověku do 19. století
Středověká církev vydatně zasahovala do života všech lidí a omezovala je v mnoha oblastech. Antikoncepce byla naprosto zakázána, ze sexuálních poloh se směla užívat pouze misionářská. Přesto si ale i středověké ženy chtěly užívat milostných radovánek bez toho, aby otěhotněly. Měly na výběr z mnoha metod, o velké většině však můžeme říct, že se jedná o naprosté nesmysly.
Ženy nosily amulety proti otěhotnění, žebro z černé kočky, sušená varlata z lasičky, apod..., doporučovalo se požívání živých vos, nastrouhaných jeleních parohů a kravské moči. Další možností, jak se chránit, bylo prý pití vody, ve které si kovář chladil kleště. Poslední zmíněná pseudorada však není až tolik neúčinná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Při chlazení kleští se do vodu uvolňovalo olovo a žena se jím postupně otravovala a snižovala tedy riziko otěhotnění.
Další možnosti existovaly v podobě různých bylin, pomocí kterých se dal např. vyvolat potrat.
Ve středověku a na počátku novověku se též objevily první prezervativy. Ty existovaly sice již za starověku (první obrazový důkaz o jejich existenci lze nalézt ve Francii na jeskyních malbách v Combarelles, které byly vytvořeny někdy mezi 100 – 200 n. l.), ale svůj první větší rozmach zaznamenaly po objevení Ameriky. Vyráběly se z přírodních materiálů – ovčích a vepřových střívek a rybích měchýřů, plátna, želvoviny a kůže. Po objevení Nového kontinentu byla do Evropy zavlečena Columbovými námořníky do té doby neznámá nemoc – syfilis (do Ameriky naopak byla zavlečena chřipka). A právě jako alespoň nějaká ochrana proti šíření této nemoci byly využívány tyto jednoduché prezervativy.
Američtí Indiáni bránili početí konzumací liánovité rostliny Cabeza de negro (původem z mexického pralesa). Ta obsahuje látky podobné steroidním hormonům, proto můžeme toto označit za předchůdce hormonální antikoncepce.
Velký zlom nastal v roce 1843, kdy byl objevem proces tvrzení pryže. Z té se tímto stává silný a elastický materiál, který se výborně hodil pro výrobu prezervativů podobných, jako známe dnes.
20. století
Už na konci 18. století začalo několik matematiků poukazovat na fakt, že by přelidnění mohlo být v budoucnu vážnou hrozbou. Správně totiž odvodili, že počet lidí se zvyšuje geometrickou řadou, ale množství potravy roste pouze řadou aritmetickou. A o nějakou dobu později již bylo jasné, že přelidnění nelze bez kvalitních antikoncepčních metod čelit.
Na počátku 20. století začaly první seriozní výzkumy. V roce 1901 bylo prokázáno, že menstruace je řízena hormony (ty se tvoří v mozku a vaječnících ženy). Princip antikoncepční pilulky byl objeven o 18 let později při pokusech na zvířatech. Roku 1936 vědci dokázali, že progesteron je schopný zabránit ovulaci, čímž může mít antikoncepční účinky.
V 60. letech objevil americký vědec Gregory Pincus hormonální účinky k zablokování ovulace. Bývá proto považován za otce hormonální antikoncepční pilulky. V prvních fázích tabletky obsahovaly poměrně velké množství účinných látek a měly poměrně značné vedlejší účinky. Toto bylo postupem času odstraněno a dnes se naopak může antikoncepce chlubit mnohými příznivými zdravotními účinky.
Popularitu hormonální antikoncepce snížilo několik mediálních poplachů poukazujících na údajné nemoci a zdravotní komplikace, které tento druh antikoncepce způsobuje. Prakticky ve všech případech se prokázalo, že se jednalo o omyl, nicméně u některých lidí i v dnešní době existují nesmyslné obavy z hormonální antikoncepce.
Ve 20. století pokračoval i vývoj prezervativu. Z pryže se ve 30. letech přešlo na tekutý latex. Tento materiál se používá i dnes.